Přes Velikonoce jsme se zúčastnili našeho prvního velkého turnaje v Ostravě. Na cestu tam jsme se vydali vlakem, což bylo pro děvčata velké dobrodružství. Poprvé měly možnost být spolu někde jinde jako v tělocvičně na tréninku a mnohem lépe se poznat.

Cesta proběhla bez komplikací, ubytovali jsme se v už prověřeném hotelu ve Víktovicích a po krátkém odpočinku nás už čekal úvodní zápas proti Sadské.  Ze zkušeností z podobných akcí jsme tušili, že první zápas bude plný strachu a nervozity. A když nám vyšel na úvod nejtěžší možný soupeř, bylo z toho velké trápení. Dostali jsme jak se říká "nakládačku" hned v prvním zápase.

Z tohoto stavu jsme se bohužel nevymotali ani druhý den proti družstvu z Banské Bystrice. Jako bychom zapomněli většinu toho, co se snažíme naučit na tréninku. Výsledek byl podobný, i když v útoku jsme zaznamenali více bodů.

V sobotu ráno nám dobře padl zápas proti mladším hráčkám z Ostravy. Byla to naše jediná výhra na turnaji, ale trochu jsme se posbírali. Naše zlepšení bylo vidět v posledních dvou zápasech, kdy jsme se v boji o 5. až 6. místo dvakrát utkali s družstvem ze Seredě. I když jsme nevyhráli ani jednou, průběh byl vyrovnaný a odehráli jsme opravdu dva dobré zápasy.

Jsme rádi, že naše výkony měly stoupající křivku a věřím, že získané zkušenosti uplatníme v naší soutěži. Mohli jsme se porovnat s družstvy Západu a Středu naší ligy, které jsou v popředí svých oblastí. My jsme na Východě až na pátém místě už bez šance na postup aspoň do baráže. V každém družstvu proti nám hrály rozdílové hráčky. Somatotypy, které my nemáme a měli jsme problém s jejich obranou.

Věřím, že i v našem družstvu postupně vychováme takového hráčky. Ale je k tomu potřeba hodně tréninkové píle a mnohem více sebevědomí, než jsme někdy předvedli. Každopádně to byl pro nás výborný turnaj po všech stránkách. Začali jsme budovat kolektiv, který je pro náš sport velmi důležitý.

Hráčky měly i mimosportovní zážitky. Navštívili jsme extraligový ženský zápas play-off domácí Ostravy proti Chomutovu. Sobotní odpoledne patřilo dětem a jejich rodičům, kterým bych tímto chtěla velmi poděkovat. Za to, že "obětovali" Velikonoce a většina z nich je prožila v Ostravě, za podporu a povzbuzování a v neposlední řadě i za pomoc s přepravou při zpáteční cestě. Věřím, že si to užili stejně jako jejich děti.